3.den - čtvrtek 4.8.2016
Ráno hned po snídani míříme do Puchbergu, který je výchozí stanicí ozubnicové železnice na Schneeberg, jak je nazýván masiv jehož nejvyšší hora Klosterwappen (2076m) je zároveň nejvyšší horou spolkové země Dolní Rakousy. Právě na tento vrchol máme dnes v plánu vystoupat a výrazně si k tomu dopomáháme již zmíněnou železnicí, která nás během necelé hodinky převáží o více než tisíc výškových metrů výše na nádražíčko u chaty Hochshneeberg. Rezervaci je možno a ve dnech pěkného počasí i záhodno provést přímo přes web www.schneebrgbahn.at. Takhle nějak vypadá Schneeberg z nástupiště nádraží ve Schneebergu.
Cestou vzhůru má vláček několik zastávek, ale tou jednoznačně nejpopulárnější je Baumgartner, kde se prodávají místní vyhlášené buchty. Také jsme si samozřejmě koupili na ochutnání, ale ani výhledy vzhůru z této stanice rozhodně nejsou k zahození.
Konečně jsme nahoře a nejprve se samozřejmě vydáváme na vyhlídku u chaty Hochshneeberg.
A pak už se vyrážíme na okružní tůru po Schneebergu, před námi se tyčí vrcholky Klosterwappen a Kaiserstein, které máme oba v plánu navštívit.
Zanedlouho odbočujeme z široké cesty stoupající v serpentinách na Kaiserstein a úzkou pěšinkou skrze v poklidu se pasoucí stádo krav nejprve vcelku příjemně a v závěru hodně strmě stoupáme na na Klosterwappen.
Z vrcholu se otevírají jak jinak než parádní výhledy na hory vůkol.
Po hřebínku přecházíme pohodlně na vedlejší vrcholek Kaiserstein, který je jen o necelých třicet metrů nižší.
Z údolí se žene mlha a vypadá to všelijak, ale vlastně krásně.
Kousek pod Kaisersteinem se nachází nejvýše položená chata Dolního Rakouska - Fischerhütte, kde se zastavujeme jen krátce na něco k pití a pak už se vydáváme na cestu zpět dolů ke stanici zubačky.
Pozdní oběd v podobě v rakousku snad kultovní gulášovky si dopřáváme v chatě Damböckhaus.
A odtud pak Hyneček konečně chvilku trajdá po svých a já můžu chvíli nechat odpočinout záda :-)
Tak ještě poslední pohled k chatě Damböckhaus.
A o pár kroků dál se už otevírá pohled ke kapličce Elisabethkirchlein.
Do odjezdu rezervovaného vláčku dolů nám ještě nějaký čas zbývá, takže si ho krátíme po svém, Hyneček na dětském hřišti a já focením místních vláčků.
Pak do jednoho takového sedáme a svištíme si to z kopce dolů do Puchbergu, což je opravdu velká zábava hlavně pro nejmladšího člena naší trojky.
Z nádraží nám zbývá desítek metrů k parkovišti a odtud už našim plechovým ořem míříme zpět do Semmeringu na hotel.